Автор: MYKOLA POHRIBNYI
Jana zůstala stát uprostřed předsíně, jako by ji někdo přibil k podlaze. Klíče jí pořád svíraly prsty
Tenkrát ležela moje máma na staré rozvrzané pohovce v obýváku. Byla vyčerpaná, bledá, téměř bez vlasů
Od toho maturitního večera uběhlo dvacet let a žena, která mi kdysi obrátila život naruby, se najednou
Důstojnice pražské dopravní policie Lucie Králová se vracela domů po vyčerpávajícím dni, který z ní vysál
Ten večer přivezl Pavel Novák svou ženu Lucii Černou na nejdůležitější společenskou událost své kariéry
Sedm mužů jí zničilo tělo, pokusilo se zadupat její duši a pak ji shodilo do zalesněné rokle, přesvědčených
— Vstávat, a hned! — ostrý hlas mé tchyně se rozlétl bytem přesně v osm ráno. Tehdy ještě neměla ani
Když mu Jana podala krabici pečlivě zabalenou do obyčejného šedého papíru, bez mašle, bez ozdob a bez
Ráno po svatební oslavě vonělo čerstvě seříznutými květinami, drahým parfémem a kávou, která už na stolku
V odletové hale, mezi tlumeným hovorem cestujících a jednotvárným hlasem z reproduktorů, můj manžel přede
Kamarádi mě varovali, ale já se v padesáti oženil s pětadvacetiletou kráskou Kamarádi se mi to snažili
V pětašedesáti letech zaslechla zprávu, které sotva dokázala uvěřit i ona sama. Nikdo v jejím okolí si