Dopravní letoun už téměř dvě hodiny letěl nad Atlantikem, když klid v kabině náhle přerušil hlas kapitána.
Všechno začalo nečekaným telefonátem od mého strýce Viktora. Bylo mi dvaadvacet let a stále jsem bydlela s rodiči.
„Máte to tady tedy pěkně stísněné. Ve čtyřech se ještě nějak poskládáte, ale co budete dělat, až přijedou hosté?
Před pěti lety jsem se bez větších hádek rozvedl. Na svobodný život jsem si zvykl poměrně rychle, naučil
„Petře, včera jsi přece dostal čtvrtletní prémii, nepletu se? Tak zítra po práci zajedeme do obchodu
Když mi Markéta v sobotu ráno zavolala a bez jakéhokoli varování oznámila: „Rozhodla jsem se.
— Na výročí si vezmeš něco skromnějšího a nové šaty přenecháš mé sestře, — prohlásil Petr a důležitě
„Moje matka ti sice není příjemná, ale s otcem se k nám stejně nastěhují,“ prohlásil Petr sebevědomě.
„Už nemůžu žít s důchodkyní,“ prohlásil Petr, když si v předsíni zapínal bundu. Jeho kufr stál připravený u dveří.
Šepot v sále začal ještě dřív, než Matěj došel k ředitelce. Vzápětí se ozvalo pochechtávání.
Zůstal jsem stát hned u vchodu. Nejdřív jsem si namlouval, že jsem se přeslechl. Možná někde běžela televize.
Na tuhle dovolenou jsme s Davidem čekali skoro čtyři měsíce. Nechtěli jsme k moři, do hotelu, na výlety