Ve chvíli, kdy mi Jan oznámil, že odchází, jsem měla pocit, jako by se nade mnou zavřelo celé nebe.
Růžový uzlíček zabalený do nemocniční zavinovačky tiše zapískal. Slabounce, tenkým hláskem, skoro jako
„Tvoje místo je u sporáku,“ řekl její muž před vlastními rodiči a kolem stolu se rozlilo tak těžké ticho
„Buď tvoje maminka odejde, nebo se rozvedeme,“ vyslovil Petr nakonec větu, která v něm zrála po každé
Na Pražské konzervatoři žila Eliška Marková téměř jen hudbou. Od dětství pro ni existovaly hlavně dvě
Deníkový zápis z 12. března 1985 Eva už od dětství věděla, že je krásná. Slyšela to ze všech stran tak
Tchyně mi řekla: „Jsi sirotek a měla bys být vděčná, že tě můj syn přijal do svého domu. Tak seď potichu
Bude to jiný život, s jinými možnostmi. Hele, poslouchej, povím ti, jak se to celé semlelo právě mně.
Pro většinu žen zní slova „den před svatbou“ jako vůně čerstvých květin, nervózní smích, poslední úpravy
Co sis vlastně představoval, když jsi utekl k mladší ženě? Že Lenka bude stát u okna a vyhlížet tě?
„K tvojí matce už nepojedu. Když je to tak nutné, jeď sám. A vezmi s sebou i Kláru.“ Jana poprvé neprosila
Telefon se ozval ve chvíli, kdy jsem oběma rukama vytahovala z trouby pekáč s pečenými paprikami.