Každý víkend odpočívala moje tchyně v domě mé matky u jezera, zatímco maminka vařila, uklízela a starala
Ušla jsem ještě jeden krok směrem k nádvoří. Petr stál pod řetězem žlutých světel a zády ke mně.
Pokladní oznámila konečnou částku — sedm tisíc sto dvanáct korun — a Marie automaticky sáhla po kabelce.
Ve dvě hodiny ráno Lauru probudil podivný zvuk. Nebyl to telefonát, protože mobil měla nastavený na vibrace.
„V lednici by se nenašla ani myš, ale madam se zase vrátila s nákupy!“ Petr se ani neotočil, když Lenka
Moje tchyně se u nás objevovala každou středu přesně v šest hodin večer. Ani o minutu dřív, ani o minutu později.
Lžička lehce cinkla o porcelánový šálek. V kuchyni voněla káva, opečený chléb a rozpuštěné máslo.
Když byl můj manžel pryč, doručili mi nádhernou kytici bez vzkazu a bez jména odesílatele. Na první pohled
„Na měsíc půjdeš bydlet k matce,“ pronesl Petr hlasem člověka, který právě vynesl konečný rozsudek.
Cestou do nemocnice se na sedadle spolujezdce pohupovaly barevné balonky. Nedokázal jsem potlačit úsměv.
Třiadvacet jmen. Psala jsem je propiskou na papírový ubrousek a po čtyřech dělala čárky, přesně jako
Tereza si své malé červené auto nepořídila z rozmaru ani proto, aby někomu dokazovala, že se jí daří.